Košíkářské muzeum v Morkovicích-Slížanech

Morkovice žily z proutí. Za druhé světové války se košíkářstvím údajně živily čtyři pětiny obyvatel. Muzeum vám ukáže, jak se z řemesla dvou mužů stala obživa celé obce.

Přijeďte, pokud vás zajímá historie řemesel a místní tradice. Příběh je v muzeu spojený s konkrétními lidmi, s cechem a s dobou, která výrobu formovala. Poznáte, jak se měnila poptávka. Úspěch měly ovocné koše, piknikové tašky, cestovní kufry nebo kupolovité lyony. Za válek se zase vyráběly pumáky, proutěné nosiče nábojnic.

Muzeum je vhodné pro milovníky historie, pro rodiny s dětmi, které rády zkoumají, z čeho se dělají každodenní věci, i pro ty, kdo hledají cíl mimo velká města. Zajímavé je i to, že zdejší zboží se vyváželo do USA a Austrálie. Při návštěvě tak uvidíte, že malá obec na Moravě uměla vyrábět pro svět.

Základem expozice je cechovní výbava morkovských košíkářů. Uvidíte cechovní postavníky z roku 1822 a cechovní truhlice. Tradice sice klade vznik cechu do roku 1739, písemné doklady ale existují až z roku 1819. Tehdy měl cech 17 mistrů a 23 tovaryšů. Cechovní vlajku získal v roce 1871.

Muzeum připomíná i to, jak se řemeslo vyvíjelo. Vypráví o vaření proutí, o pěstování vrby v okolí obce a o dovozu suroviny z ciziny, například z Haliče. V 50. letech 20. století se k proutí přidaly materiály z PVC a pedigu. Dozvíte se také, jak po roce 1948 vznikl n. p. Zadrev a jak se část umělecké tvorby přesunula pod ÚLUV.

Zajímavý je pohled na školství. V roce 1920 vznikla v Morkovicích Státní učební dílna pro košíkářské řemeslo. V roce 1930 se z ní stala Státní mistrovská škola košíkářská.

Pamětí válečných let je pumák, proutěný nosič nábojnic. V muzeu je k vidění jeden originál. Obec zažila také stávku z roku 1934. Podle dobového tisku se jí zúčastnilo až 1500 zaměstnanců.