Klášter voršilek v Kutné Hoře

Uvidíte tu dvě architektonické vrstvy vedle sebe. Konvent z let 1735–1743 vychází z projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova z let 1897–1901 navrhl Friedrich Ohmann v novobarokním slohu. Patří k jeho nejvýznamnějším neobarokním stavbám.

Místo zaujme i příběhem. Klášter založily v roce 1712 sestry Trauttmansdorffovy. Brzy se zařadil k nejvýznamnějším v habsburské monarchii a v roce 1750 ho navštívila císařovna Marie Terezie. Dívčí škola zde jako první v zemi přešla v roce 1807 na češtinu.

Příběh má i temnou kapitolu. V roce 1950 odvezla státní bezpečnost sestry do internačního tábora v Broumově. Voršilky se do kláštera vrátily v roce 1994.

Zastavte se tu, pokud vás zajímá barokní architektura, dějiny školství nebo osudy církve ve 20. století. Hodí se jako zastávka na procházce Kutnou Horou.

Uvidíte rozlehlou barokní budovu o třech křídlech. Původně se plánovala stavba o pěti křídlech s nárožním centrálním kostelem. Dokončena ale byla jen tři křídla. Nad hlavním vchodem je sochařská výzdoba: sochy andělů a plastický erb Trauttmannsdorfů. Vytesal je kutnohorský sochař Jan Brázda v letech 1738–1739.

K budově přiléhá novobarokní kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Je to nárožní centrální stavba inspirovaná dílem Dientzenhofera.

Uvnitř konventu dnes sídlí osmileté Církevní gymnázium. Začalo fungovat v září 1993 a provozuje ho Biskupství královéhradecké. Počítejte proto s tím, že jde o živou školu, ne o klasický památkový objekt. V kostele se konají dětské mše a měsíční bohoslužby pro starší studenty gymnázia.

Při pohledu na budovu si připomeňte její osudy. V létě roku 1742 sloužila jako lazaret pro raněné pruské vojáky po bitvě u Chotusic. Po zrušení školy v roce 1949 a odvozu sester v roce 1950 zde sídlil okresní archiv. V letech 1983–1985 byly budovy opraveny a na bývalém klášterním dvoře vznikl Sad přátelství a parkoviště.

V přízemí konventu byla v letech 1985–1990 zřízena muzejní expozice mobiliárních fondů Národního památkového ústavu.