Klášter Bosých karmelitek v Dačicích

Tohle místo vás zaujme, pokud rádi sledujete, jak se osud jedné budovy proměňuje v čase. Klášter vyrostl pro františkány v letech 1660 až 1664. Pak byl nemocnicí, kasárnami, učilištěm i městským muzeem. Po roce 1989 se vrátil řádu a od roku 1996 v něm žijí bosé karmelitky.

Hodí se pro milovníky barokní architektury. Trojkřídlá jednopatrová stavba stojí na terase nad Dyjí a přiléhá k ní kostel svatého Antonína Paduánského. Klášter je kulturní památka.

Ocení ho také ti, kdo se zajímají o české dějiny 20. století. Příběh zahrnuje první světovou válku, vojáky italských legií a noc 13. dubna 1950, kdy byli tři mniši odvlečeni do Želivi.

Je to i klidná zastávka při procházce Dačicemi. Nedaleko najdete starý i nový zámek, takže si z kláštera snadno uděláte součást delšího okruhu městem.

Zvenku uvidíte trojkřídlou barokní budovu s jedním patrem. Severní křídlo je užší než ostatní. Stavba stojí na terase nad řekou Dyjí a navazuje na ni kostel svatého Antonína Paduánského. Stavěl se v letech 1672 až 1677, interiér se dokončoval později a vysvěcen byl celý v roce 1729.

Klášter dnes slouží jako Karmel Matky Boží. Sestry tu žijí v přísné klauzuře, kterou uzavřely 14. listopadu 1998. S tím počítala i rekonstrukce, kterou františkáni zahájili v roce 1995. První čtyři sestry se v roce 1996 nastěhovaly do zahradního domku. Od Velikonoc téhož roku se v kostele konaly denní bohoslužby. Vybavení kláštera pochází ze zrušeného kláštera v nizozemském Roermondu.

Do roku 2004 sestry sledovaly mši z kůru u varhan, protože chór nebyl hotový. Pak vedle presbytáře vznikla nová kaple.

K areálu patří velká zahrada. Dřív byla sadem a užitkovou zahradou, později dostala podobu barokní okrasné zahrady. Z ní se dochovala kamenná kašna z roku 1724. V roce 2005 se k pozemku připojila parcela na jihovýchodní straně.

Uvnitř kláštera sídlilo i městské muzeum a galerie, a to až do dubna 1996.