Kapucínský klášter v Prostějově

Kapucínský klášter v Prostějově ukazuje, jak rychle se mohl změnit osud církevní stavby. Kapucíni ho budovali na Brněnském předměstí v letech 1759 až 1766. Řád tu ale nezůstal dlouho. Klášter zrušil Josef II. a budovy pak převzala armáda.

Zajímavé je i to, co následovalo. Kostel sloužil jako skladiště, v boční kapli pracovala kovárna a v hospici fungovala nižší vojenská škola. Město objekt dostalo od Františka Josefa roku 1860. Na začátku 20. století kostel obnovili a zasvětili znovu.

Místo vás osloví, pokud vás zajímají dějiny řeholních řádů, josefínské reformy nebo proměny staveb v čase. Hodí se i jako zastávka při procházce Prostějovem. Nedaleko leží další kláštery, zámek a botanická zahrada, takže si z něj složíte celý historický okruh.

Příběh začíná kaplí. Olomoucký biskup Leopold Bedřich povolil 28. července 1759 postavit kapli zasvěcenou svaté Barboře. Základní kámen položil 22. srpna téhož roku prostějovský kněz Matouš Koupil. Kamenná stavba měla presbytář otočený na sever a kryptu, kam ukládali zemřelé řeholníky. Vysvětil ji roku 1762 Leopold hrabě Podstatzky.

Kapucíni ale chtěli víc. Po souhlasu biskupa začala přestavba a 16. května 1765 posvětil základní kámen nového kostela svaté Barbory farář František z Tannenbergu. Stavba změnila orientaci. Starý presbytář se proměnil v boční kapli. Oltářní obraz namaloval František Antonín Sebastini. Podle františkánských zásad dostal kostel jen malou věžičku a prostou klenbu s lunetami nad okny.

Hospic se podle dobových záznamů dařil a věřící přispěli na jeho vybavení. Pak přišel Josef II. a klášter zrušil. Následoval soupis majetku, odhad a dražby. Zařízení kostela rozprodali. Budovy dostala armáda, která je používala jako sklad. V boční kapli stála kovárna, v hospici nižší vojenská škola.

Město získalo celý objekt roku 1860. Kostel nadále sloužil jako skladiště a okna zůstala zazděná. Na začátku 20. století dala podnět k obnově městská rada. Kostel pak dostal nové zasvěcení svatým Cyrilu a Metodějovi.