Hrad Vargač v Dobříši: přestavěný hrad nad Huťským rybníkem

Vargač patří k hradům, které se za svůj život změnily víc než jednou. Založil ho pravděpodobně markrabě Karel v pozdním období vlády Jana Lucemburského. Dnešní vzhled ale určil požár z 20. května 1720 a následná přestavba.

Přijeďte, pokud vás zajímají památky, které neskončily ani jako malebná zřícenina, ani jako vyleštěný zámek. Z královského sídla se stala sýpka. Po roce 1989 přešel objekt do soukromých rukou a nikdo ho nevyužívá. Dotace na opravu se získat nepodařilo.

Hodí se vám, když jedete na dobříšský zámek. Vargač je od něj 0,2 km, takže si ho přidáte bez objížďky. Na místě uvidíte, jak se dochovaná středověká stavba mění pod nánosem pozdějších úprav.

Zaujme také příběh o jménu. Název vargač či varkač prý znamená „knížecí plášť“. A místní pověst vypráví o černém rytíři s loutnou.

Hrad leží na ostrožně nad Huťským rybníkem, na východním okraji města. Z původního areálu se částečně dochovaly dvě budovy. První je menší stavba zvaná purkrabství, v níž byly byty. Druhou je palác, který dostal podobu barokní sýpky.

Na severní straně, odkud je hrad přístupný, ho kdysi chránil široký příkop a val. Při opravách v letech 1730–1740 zazdili okna více než do poloviny a přistavěli velký barokní štít. Uvnitř tehdy vznikla sýpka a sklad.

Osud budovy byl pestrý. Jako sýpka sloužila do roku 1949. Pak ji opravili, vybourali okna do původní velikosti a chtěli z ní udělat ubytovnu pro rukavičkářské závody. Po roce 1958 se ale vrátila k funkci sýpky a dostala betonový skelet, který zasahuje až do půdních prostor.

Do historie hradu patří i králové. Karel IV. a hlavně Václav IV., velký milovník lovu, tu bývali často. Král Zikmund Lucemburský ho v roce 1422 zastavil Bedřichovi a Hanušovi z Kolovrat. Roku 1630 ho za 40 000 rýnských zlatých koupil hrabě Bruno z Mansfeldu a Heldrunku.

Objekt je dnes soukromý a nikdo ho nevyužívá. Soustřeďte se proto na vnější podobu budov, val, příkop a výhled k rybníku.

Děti potěší pověst o Juditce, dceři starého klíčníka. Ze zvědavosti se prý vplížila do sklepení a našla tam černého rytíře, který o půlnoci hraje na loutnu.