Rýzmburk – zřícenina hradu u Žernova

Rýzmburk je místo pro ty, kdo mají rádi historii víc než hotové kulisy. Hrad nejspíš vznikl na začátku čtrnáctého století. První písemná zmínka pochází z roku 1319. Majitelé se střídali od Alberta z Rýzmburka, který padl v bitvě u Kresčaku, přes Petra z Dubé a Adršpachu až po Žehušické z Nestajova.

Zbylo málo. Dochovaly se terénní relikty opevnění a nevýrazné fragmenty zdiva. Od konce sedmnáctého století sloužil hrad jako zdroj kamene pro blízké stavby a postupně se změnil ve zříceninu.

Přijeďte proto bez představy hotového hradu. Hodí se pro milovníky dějin a pro ty, kdo rádi čtou krajinu a hledají stopy opevnění. Dobře se spojí s dalšími místy kolem Žernova. Rozhledna na Žernově je odtud půl kilometru. Na zámek Ratibořice je to 2,1 km.

Nečekejte hrad s věžemi a hradbami. Uvidíte zbytky opevnění zapsané v terénu a několik nevýrazných kusů zdiva. Proto se vyplatí vzít si s sebou znalost příběhu. Ten je tu zajímavější než samotné kameny.

Hrad nejspíš založil na počátku čtrnáctého století Albert z Rýzmburka. Jeho potomkům patřil do první poloviny patnáctého století. Za husitských válek ho dostal od císaře Zikmunda Oldřich z Černčic. Po bitvě u Lipan se vrátil Benešovi z Rýzmburka.

Později se majitelé střídali rychle. Petr z Dubé a Adršpachu z hradu udělal své sídlo, ale špatně hospodařil a musel prodávat vesnice. Roku 1534 hrad koupil Jan z Perštejna. Od roku 1544 patřil Žehušickým z Nestajova. Bernard Žehušický hrad nechal obnovit a přestěhoval se na něj. Po něm ho vlastnili páni z Talmberka.

V sedmnáctém století se hrad stal součástí náchodského panství a přestal sloužit jako panské sídlo. Za třicetileté války ho poškodili vojáci. Od konce sedmnáctého století z něj lidé bořili kámen na jiné stavby. Dnes tu zůstává hlavně tichá stopa po dávném sídle a možnost přečíst si ji v krajině.