Zřícenina hradu Pyšolec u Koroužného na Vysočině

Pyšolec nabízí hlavně terén. Z hradu zůstaly jen nevelké zbytky zdiva v jádru, ale zemní opevnění je dobře čitelné. Zaujmou tři rozměrné šíjové příkopy. Druhý z nich patří k největším hradním příkopům na Moravě.

Zřícenina je chráněná jako kulturní památka. Od roku 2021 stojí na území přírodní rezervace Pyšolec. Ve stejném roce se jejím majitelem stala obec Vír.

Hrad je pro vás, pokud rádi čtete krajinu. Vyplatí se těm, kdo hledají stopy dávných staveb: val, baštu nebo hráz mezi příkopy. Hodí se i na výlet s dětmi, které rády šplhají po terénních valech.

Zajímavý je i příběh. Hrad patřil pánům z Pernštejna, markraběti Janu Jindřichovi i Kunštátům. Přesné datum vzniku se přitom určit nepodařilo.

Hrad stojí na klesající ostrožně. Skládal se z jádra a dvou předhradí. Od okolního terénu je odděluje šíjový příkop.

Na předhradí si všimněte povrchu. Pokrývá ho destrukce, tedy zbytky zdí, které ukazují na původní kamennou zástavbu. Předhradí měří na délku asi šedesát metrů, ale na šířku jen deset až čtrnáct metrů. V čele stávala nejspíš věž s lichoběžníkovým půdorysem.

Podél severozápadní až jihozápadní strany vede mělký příkop a val. Na severu z valu vybíhá zemní bašta. Podobná bašta je i na jižním konci příkopu. V přerušení valu na jihozápadě býval snad vstup do hradu.

Největší dojem udělá druhý příkop. Je až třicet metrů široký a sedmnáct metrů hluboký. Od třetího příkopu ho odděluje skalnatá hráz. Na její malé plošině stála podle všeho stavba, která spojovala mosty přes oba příkopy.

Samotné jádro je skromné. Najdete v něm jen malé zbytky zdiva. Hrad měl takzvanou begfritovou dispozici, typickou pro třinácté i čtrnácté století. První písemná zmínka pochází z roku 1350. V roce 1464 už byl popsán jako pobořený.

Počítejte tedy s procházkou po valech a příkopech, ne s prohlídkou sálů. Představivost se vám bude hodit.