Klabava – zřícenina hradu u Ejpovic

Klabava není velký hrad. Byl to malý šlechtický sídelní hrádek, který se rozměry i jednoduchostí blížil tvrzím. Právě to je na něm zajímavé.

Hodí se pro vás, když hledáte místo mimo hlavní turistické trasy. Ocení ho milovníci středověku a lidé, které zajímá, jak žila drobná šlechta, ne králové.

Příběh hradu je krátký a dobře se sleduje. Vznikl před rokem 1331, kdy ho koupil plzeňský měšťan Konrád z Dobřan. Pak ho drželi ejpovičtí vladykové, páni ze Švamberka a další drobné rody. V roce 1591 už je zmiňován jako pustý zámeček.

Hrad má i méně obvyklou kapitolu. V roce 1861 zničila část hradiště stavba železniční trati Praha–Plzeň.

Klabava se dobře spojí s výletem po okolí. V okruhu několika kilometrů najdete další hrady, zámky, dvě muzea i rozhlednu. Hrádek může být klidnou první zastávkou dne.

Hrad stával na ostrohu nad řekou Klabavou, na levé straně jejího údolí. Dnes z něj zbyly jen zbytky zdiva. Hlavní stavbou byla obytná věž, takzvaný donjon, a její zdivo se částečně dochovalo.

Na rytině z roku 1844 zachytil František Alexandr Heber mnohem rozsáhlejší zbytky zdiva. Jsou na ní vidět kapsy po trámech. Dnes je zdiva méně, přesto si můžete představit, jak stavba vypadala.

Část hradiště zmizela v roce 1861 při stavbě železniční trati Praha–Plzeň. Při pohledu do údolí tak vidíte, jak moderní doprava zasáhla do středověkého místa.

Za názvem Klabava se skrývá i několik dalších jmen. Místo najdete také jako Hrádek nad Klabavou, Hrádek u Ejpovic nebo Starý zámek. Hodí se to vědět, když budete hledat cestu.

Při procházce myslete na majitele hradu. Po Konrádovi z Dobřan se tu vystřídali ejpovičtí vladykové, Ctibor ze Švamberka a jeho syn Beneš, pak bratři Václav Ťavák a Jindřich Labuť. Po nich přišli Šťáhlavští a další drobní šlechtici. V roce 1537 byl hrad označen jako „Hrádek dvůr poplužný pustý“.