Klášter bosých augustiniánů ve Vratěníně

Vratěnínský klášter patří k místům, kde se dějiny čtou z osudu budov. Byl jediným klášterem augustiniánských bosáků v zemích Koruny české, který spadal do německé části německo-české provincie řádu. Novici proto nechodili do Tábora, ale do vídeňského kláštera Maria Brunn.

Hodí se vám, pokud rádi sledujete příběhy památek. Najdete v něm barokní založení, zrušení Josefem II., vojenský lazaret, požár i dlouhé chátrání po odsunu německého obyvatelstva a za doby železné opony.

Zaujme milovníky církevních dějin i ty, kdo jedou po hradech a zámcích v okolí Uherčic. Klášter vznikl z popudu majitele uherčického panství Františka Benedicta Berchtolda. Zámeček ve Vratěníně dříve často poskytoval nocleh cestujícím na císařské cestě mezi Vídní a Prahou.

Počítejte s tím, že jednotlivé domy komplexu po sametové revoluci přešly do soukromého vlastnictví. Je to spíš místo pro prohlídku zvenčí a zamyšlení než pro velkou expozici.

Přijedete do Vratěnína na jižní Moravě, kde řádoví bratři vybudovali klášter. Patřil k němu kostel sv. Mikuláše Tolentinského a loretánská kaple. Základem byl původní zámeček, který František Benedikt Berchtold daroval mnichům listinou z 20. ledna 1687.

Založení kláštera potvrdil 26. listopadu 1696 císař Leopold I. Z Vídně se pak mohli nastěhovat dva řádoví mniši a jeden laický bratr. Peníze na vyplacení fundace a na vybavení kláštera poskytla vdova Marie Barbora Heisslerová.

Řád tu působil do 30. června 1814, kdy klášter zrušil dekret Josefa II. V době napoleonských válek budova sloužila jako vojenský lazaret. Po požáru v roce 1821 přišlo rozparcelování majetku a prodej soukromým zájemcům. Po odsunu německého obyvatelstva objekty postupně chátraly. Poslední ránu podle dějin místa přinesl nástup vlády KSČ a zřízení železné opony.

O záchranu budovy se památkový úřad pokoušel od roku 1963. Dne 19. února 1973 byla zapsána do státního seznamu nemovitých kulturních památek Jihomoravského kraje. V roce 1980 padl návrh na pobočku archivu ve Znojmě, domov důchodců nebo hotel. Za komunistického režimu se nic z toho neuskutečnilo.

Dnes uvidíte komplex, jehož domy patří soukromým majitelům. Od roku 1988 je chráněn jako kulturní památka.