Jezeřské arboretum u Horního Jiřetína

Sem nejedete za udržovaným parkem. Jedete za příběhem krajiny, kterou změnila těžba uhlí.

Arboretum začalo vznikat na konci 17. století. V roce 1823 vznikla centrální okrasná zahrada o rozloze 5 ha a během dalších 15 let park narostl na 50 ha. Rostly v něm tisíce dřevin, mnohé exotické nebo mimořádně staré.

Dolní část zničil v 80. letech hnědouhelný důl. Horní část unikla vytěžení díky kampani za záchranu arboreta v roce 1991. Pak o ni dlouho nikdo nepečoval a zarostla náletem.

Místo ocení lidé, které zajímá historie zahradní architektury, ochrana přírody a střet památek s průmyslem. Hodí se i těm, kdo míří na zámek Jezeří a chtějí vědět, co leželo pod ním. Čekejte spíš tichou procházku a čtení krajiny než pěstěné záhony. Zbytky parku jsou dnes sotva patrné po stranách silnice z Černic k zámku.

Dnes tu neuvidíte park, jaký znali hosté zámku v 19. století. Z horní části arboreta zbyly poslední zbytky, sotva patrné po stranách silnice z Černic k zámku. Část původních dřevin odumřela a zbytek převzal nálet.

Pomůže, když si před cestou představíte, jak park vypadal. Přírodní část navazovala na oboru a její ráz podtrhovala trojice rybníků lemovaných lipami a duby. Centrální část se naopak držela francouzského stylu. Měla živé ploty, bazénky, skleníky a voliéry.

Rostly tu duby letní i zimní, buky včetně červenolisté variety, habry, borovice, modříny, lípy, jedle, jasany, kaštanovníky, platany, akáty i magnólie.

Park má i několik příběhů. Albrechtický dub, zvaný také Albrechtický dědoušek, patřil k nejstarším a nejmohutnějším dubům u nás. Zanikl po opakovaném podpálení, které bylo údajně cíleným pokusem zbavit se stromu bránícího těžbě.

Stoletý sekvojovec obrovský měřil 19,1 metru a vážil 15 tun. V roce 1987 ho přesadili do čtvrti Zahražany. Podobný zákrok podle dostupných informací dosud nikdo na světě nezkusil. Starý šeřík a magnólie odvezli do zámeckého parku v Krásném Dvoře.