Zámek Horní Domaslavice nad řekou Lučinou

Zámek Horní Domaslavice je místo pro ty, které zajímá, jak se ve Slezsku střídaly šlechtické rody. Sídlo prošlo rukama mnoha majitelů. Byli mezi nimi Tlukové z Tošanovic, baroni Saint Genois nebo Grohmannové.

Příběh je plný drobných lidských zápletek. Johann Gotfried Tschammer z Jiskřičína dlouho dokládal šlechtický původ. Když se mu to nedařilo, napsal do Vídně, že panství prodá a odstěhuje se do Pruska. Rytířský titul mu nakonec uznali 29. listopadu 1847.

Hodí se pro milovníky regionální historie a pro ty, kdo rádi skládají dějiny obce z map a starých zmínek. Zajímavá je i souvislost s Mořským okem. Jezírko vzniklo z lomu, ve kterém se těžil kámen na stavbu zámku.

Výlet můžete spojit s dalšími zámky v okolí. Nejblíž jsou Dolní a Horní Tošanovice.

Zámek stojí nad pravým břehem řeky Lučiny v obci Horní Domaslavice. Přesné datum jeho vzniku neznáme. Vznikl nejspíš přestavbou starší tvrze. První zmínka o majiteli vsi, Smilovi z Domaslavic, je z roku 1485.

Dnešní podobu mu dal František Josef Grohmann, který panství koupil v roce 1782. Jemu se přičítá přestavba staršího sídla na dvoupodlažní zámek. Kámen se bral z malého lomu nedaleko. Z lomu časem vzniklo jezírko, kterému se dnes říká Mořské oko.

K areálu patřila také kaple. Podle tradice ji postavili v roce 1654 a dnes je známá jako kaple sv. Anny. Mapy stabilního katastru z roku 1836 ukazují, jak místo dříve vypadalo. Zámek měl opěrné pilíře a na severovýchodní straně zděnou přístavbu. Kolem něj stálo dalších pět zděných budov. Spolu se zámkem uzavíraly obdélník dvora, na kterém byla zelinářská zahrada a kaple. Východně od zámku stála stáj pro koně a před ní koňská ohrada. Menší dřevěná budova čtvercového půdorysu byla pravděpodobně altán.

Mezi pozdější majitele patřili Mořic Gastheimb, od roku 1838 Johann Gotfried Tschammer a od roku 1872 manželé Gustav Mentel a Marie Fedrová.