Budov: zřícenina starého zámku a dvůr u Verušiček

Budov není vyleštěná památka. Je to areál, na kterém je vidět, jak se panské sídlo během staletí měnilo a pak chátralo. Dvůr se vyvíjel od renesanční tvrze přes barokní přestavbu až po nový zámek z 19. století.

Zajímavé je, že tu vedle sebe stojí několik vrstev dějin. Zřícenina starého zámku pochází z doby baroka. Sýpka v severozápadním nároží patří k nejlépe zachovaným stavbám z téže doby. Nový zámek s kaplí přibyl, když se Budov za Neubergů po dlouhé době stal znovu panským sídlem.

Zastavte se tu, pokud vás baví zámecká architektura mimo hlavní turistické trasy. Hodí se pro milovníky historie a pro ty, kdo rádi skládají příběh místa z toho, co zbylo. Počítejte s tím, že budovy dvora chátrají.

Místo dobře zapadne do výletu po okolních zámcích a hradech. Luka a Verušičky jsou vzdálené necelé dva kilometry.

Areál leží ve východní části vesnice Budov. Tvoří ho tři části: zřícenina starého zámku, chátrající budovy hospodářského dvora a nový zámek.

Dvůr měl původně nepravidelný půdorys a dvě křídla. Jižní stranu zabíralo jedno dlouhé křídlo. Na severní straně stojí několik budov. Východní a západní strana zůstaly dlouho otevřené. V 19. století je zaplnil nový zámek a kaple.

Starý zámek stál v jihozápadním nároží, na okraji terénního zlomu. Ten způsoboval statické poruchy, proto stavbu podepřely tři opěrné pilíře. Původně šlo o patrovou budovu na trojdílném půdorysu. Dnes z ní zbývá jen přízemí východní a střední části. Patro a západní část podle všeho snesli už v 18. století. Dochovaný zbytek má půdorys 15 × 12 metrů a obvodové zdi silné 1,3 metru. Uvnitř byly tři místnosti zaklenuté valenými klenbami.

Za barokní přestavbou dvora stál Baltazar Ladislav Sekerka nebo jeho syn Felix. Z jejich doby se nejlépe zachovala sýpka v severozápadním nároží.

Nový zámek vznikl po roce 1841. Po roce 1945 připadl areál státnímu statku, který ho využíval až do konce dvacátého století.