Vodopád na Černém potoce v Jizerských horách

Sem zajeďte, pokud máte rádi cesty lesem a vodu, která si hledá cestu mezi skalami. Vodopád je vysoký 7 metrů. Uprostřed zaklíněný balvan ho rozděluje na dvě ramena a okolo se táhnou menší kaskády.

Místo patří do národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny. Rostou tu smíšené lesy, hlavně bukové, a patří k nejcennějším lesním porostům Jizerských hor. Oblast je součástí Ptačí oblasti Jizerských hor a soustavy Natura 2000. Příroda se tu má vyvíjet bez zásahů člověka.

Hodí se pěším turistům, kterým nevadí lesní cesta do kopce. Zaujme i ty, kdo si rádi všímají přírody: pozorovatele rostlin, ptáků a obojživelníků. Mlok skvrnitý je v bučinách typický a v posledních letech tu opakovaně hnízdí sokol stěhovavý.

Dá se přijet vlakem. Do Hejnic nebo do Bílého Potoka dojedete bez auta a dál půjdete po značených cestách.

Cesta začíná v Hejnicích nebo v Bílém Potoce. Do obou míst se dostanete vlakem. Cílem první části je rozcestí U Liščí Boudy. Z Bílého Potoka tam vede zelená značka dlouhá 2 km. Žlutá značka z Hejnic je o něco delší. Odtud pokračuje zelená po mírně stoupající trase k dalšímu rozcestí. Odtamtud zbývá k vodopádu 250 m.

Na místě uvidíte, jak se potok láme přes skalní práh. Vznikl tak, že se mezi stěny zaklínil mohutný balvan. Dělí proud na dvě ramena a pod nimi voda stéká dál přes menší stupně. Vodopád měří 7 m a průtok je 170 l/s.

Potok pramení pod Černou horou ve výšce 980 m n. m. u rašeliniště Na Čihadle. Na své trati dlouhé 6 km překonává převýšení 600 m. První kilometr vede po rovině, dál přicházejí rokle s dalšími vodopády.

Okolo rostou buky, javory klen, jedle, jilmy, jasany, duby zimní i lípy. Z bylin si všimněte mléčivce alpského, pryskyřníku platanolistého nebo kapradin. Podloží tvoří žula, přesněji granodiorit, a svahy protínají hluboká údolí.

Cestou narazíte na kříže, pomníčky a obrázky. Připomínají různé události, třeba úmrtí dřevorubců, pytláků či myslivců. V Jizerských horách jich je víc než v jiných horách.