Vlastivědné muzeum Jesenicka ve Vodní tvrzi v Jeseníku

Chcete poznat, jak se žilo v podhůří Hrubého Jeseníku? Začněte tady. Muzeum se od založení v roce 1900 soustředí na regionální vlastivědu. Sleduje oblast okresu Jeseník a zasahuje i do sousedních okresů Šumperk a Bruntál.

Sbírky vypráví o dějinách lázeňství, o výrobcích jesenických fabrik a o lidové tvořivosti. Uvidíte i dřevořezby z dílny rodiny Kutzerů, kterou muzeum řadí mezi nejvýznamnější místní umělce.

Návštěva se hodí milovníkům historie i lidem, které zajímá příběh pohraničního kraje. Vhodná je také pro školní skupiny. Muzeum pořádá edukační programy, přednášky a exkurze.

Zajímá vás léčitel Vincenz Priessnitz? Muzeum spravuje také expozici v jeho rodném domě v Lázních Jeseník. Samotná budova, vodní tvrz, je významný historický objekt. Prohlídka tak spojí obsah expozic s místem, kde sídlí.

V muzeu jsou čtyři stálé expozice. Doplňují je krátkodobé výstavy nejrůznějšího zaměření. Program pro veřejnost zahrnuje také přednášky, exkurze a další akce.

Příběh sbírek se váže k městu od začátku. V roce 1897 uspořádaly členky ženského dobročinného spolku výstavu „Starý Frývaldov a okolí“. Její úspěch vedl k myšlence zřídit stálé muzeum. Obecní výbor to schválil 19. října 1900. Slavnostní otevření proběhlo 17. prosince 1905 v budově někdejšího Pedagogia na Školní ulici.

Prvním sbírkovým předmětem se v březnu následujícího roku stal pamětní kamenný kříž. Připomíná posledního jesenického kata, kterého roku 1646 zastřelila švédská vojska.

Do vodní tvrze se muzeum částečně přesunulo v roce 1932. Ve 30. letech tu kustod Franz Peschel připravil odbornou expozici. Ukazovala dějiny lázeňství, produkty místních fabrik, lidovou tvořivost i práce významných umělců.

Po válce a vysídlení většiny původních obyvatel zavládl ve sbírkách chaos a řada vzácných předmětů se ztratila. Muzeum se stěhovalo na dnešní Masarykovo náměstí, později do bývalého kláštera voršilek. Rozsáhlá rekonstrukce objektu proběhla v letech 1970–1982.

Vlevo od hlavního vchodu najdete pamětní desku Karla Ditterse z Dittersdorfu. Obnovena byla v roce 1993.