Dřevěnky na Borku – dělnické roubenky v Třinci

Většina skanzenů ukazuje život na vsi. Tady uvidíte něco jiného: bydlení průmyslových dělníků. Domy čp. 116 a 117 jsou poslední dvě z původních obytných staveb kolonie Starý Borek. Vznikly v 70. letech 19. století pro lidi z Třineckých železáren.

Místo oceníte, pokud vás zajímá, jak vznikala průmyslová města. Příběh domů vysvětluje, proč se v Třinci stavěly celé kolonie. Železárny rychle rostly, noví zaměstnanci přicházeli z podhůří Beskyd, z Haliče, ze Slezska, Čech i Moravy a bylo je třeba ubytovat.

Hodí se pro školní výpravy, rodiny s dětmi i milovníky technických a regionálních dějin. Domy jsou od roku 2003 zapsané v Ústředním seznamu kulturních památek. Patří také mezi šestnáct zastavení trasy Po stopách dřeva, železa a lidí, která vede přes česko-polské pohraničí Těšínského Slezska. Můžete tak navázat dalšími zastaveními.

Uvidíte dva roubené domy s přilehlými hospodářskými objekty a zahradami. Po rekonstrukci z nich vzniklo muzeum v podobě malého skanzenu. Název Dřevěnky na Borku tak označuje domy i samotné muzeum.

Kolonie Starý Borek stála na návrší nad třineckým nádražím a areálem železáren. V roce 1878 tu postavili prvních dvacet dřevěných domů. Ze smrkového dřeva a konstrukcí připomínaly typické valašské nebo těšínské roubenky. Později přibývaly přízemní domy, už zděné. Z dřevěných se dochovaly jen ty dvě, které dnes navštívíte.

Okolní příběh vás zavede do doby, kdy železárny potřebovaly stále víc lidí. V roce 1875 se pro dělníky a úředníky postavilo prvních 24 domků. V roce 1929 už 54 % zaměstnanců bydlelo v podnikových bytech. Železárny tehdy vlastnily 209 obytných domů s 1022 byty.

Dozvíte se také, jak se v koloniích žilo. Elektřina sem přišla v letech 1919 až 1921 a vznikla prádelna a konzum. Potíže dělalo zásobování vodou a chyběla kanalizace.

Blízko roubenky čp. 117 stojí ještě zděný Musikerhaus, původně určený pro hudebníky z železáren. Na opačném konci kolonie vznikl dvoupatrový dům pro mistry.