Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci

Muzeum vypráví o kraji kolem Žatce v širších souvislostech. Zaměřuje se na regionální historii a přírodu Žatecka a Podbořanska. Hodí se vám, když chcete město poznat víc než jen z ulic.

Zajímavý je i příběh samotné instituce. Dnešní muzeum navazuje na dvě původně oddělená muzea: německé městské a České menšinové muzeum. Za nacistického záboru se jejich archeologické sbírky spojily. Nálezy ze Žatce a okolí tak zůstaly pohromadě a v úplnosti.

Zastavte se, pokud vás zajímá archeologie. Muzeum samo provádí záchranné archeologické výzkumy. Osloví i ty, které zajímá soužití Čechů a Němců v meziválečném pohraničí.

Sídlí v Husově ulici, v budově bývalého městského sirotčince. Jméno nese po Karlu Aloisi Polánkovi, pedagogovi a vlastivědném pracovníkovi. Právě on v roce 1925 stál u zrodu českého menšinového muzea.

Muzeum sbírá a vystavuje doklady o dějinách a přírodě Žatecka a Podbořanska. Nejdéle se věnuje archeologii. Městské muzeum vzniklo v roce 1896 z iniciativy místního spolku živnostníků. Sbíralo starožitnosti ze Žatce a okolí a archeologické předměty měly zvláštní důraz.

Nejznámější je Žatecký poklad. Je to soubor zlatých a stříbrných šperků, mincí a stříbrných hřiven. Někdo ho náhodně objevil v roce 1937 poblíž Chmelařského náměstí a do muzea se dostal ještě téhož roku. Váží přes 2,7 kg.

Sbírky se několikrát stěhovaly. Nejdřív byly na radnici. Od počátku 20. století do roku 1929 je měla budova sirotčince v Husově ulici. V roce 1930 přesídlily do bývalého gymnázia na náměstí 5. května, kde se otevřela stálá expozice. V roce 1939 se muzeum vrátilo do Husovy ulice. Tam sídlí dodnes.

Druhou větví je České menšinové muzeum, které roku 1925 založil Karel Alois Polánek. Stálou expozici otevřelo o dva roky později v Pražské ulici. Po válce, v květnu 1947, se muzeum znovu otevřelo veřejnosti. Vedl ho František Kopecký, který také obnovil vydávání měsíčníku Kraj Lučanů.