Hradec Králové: zaniklý hrad na hradeckém návrší

Hradby ani věže tu nenajdete. Najdete místo, odkud se Hradec vyvinul z hradiště ve město. Hrad zanikl za husitských válek a nikdy nebyl obnoven.

Zajímavé je to pro lidi, které baví dějiny a čtení krajiny. Stačí projít návrším a představit si, proč tu přemyslovští panovníci chtěli mít své středisko. Terén hrad podporoval. Přírodní prohlubeň v místech pozdější Pražské brány sloužila jako přístup na hrad a později do města.

Hodí se také těm, kdo se zajímají o archeologii. Badatelé hrad zkoumají od 19. století. První výzkumy vedli Mořic Lüssner a Ludvík Domečka. Od druhé poloviny 20. století tu práce pokračují pod Muzeem východních Čech v Hradci Králové.

Počítejte spíš s příběhem než s kulisami. Když si ho přečtete předem, uvidíte v ulicích víc.

Hrad stál na severozápadním okraji hradeckého návrší. To má tvar protáhlého trojúhelníku. Akropole ležela na třetím nejvýše položeném místě návrší, hned za místem, kde dnes stojí katedrála svatého Ducha. Najdete ji v okolí Zieglerovy a Dlouhé ulice. Přibližně tam byla městská solnice a kněžský seminář. Dnes tam je městská hudební síň v kostele svatého Jana Nepomuckého.

Podobu přemyslovského správního střediska neznáme. Pozdější stavby ji téměř úplně zahladily. Předpokládá se opuka, ale ve větší míře dřevo. Kromě reprezentačních prostor tu byly místnosti pro posádku a další personál.

Psané dějiny sahají do poloviny 12. století. Hrad tehdy zmiňuje listina opatovického kláštera, která se hlásila k roku 1073. V roce 1109 chtěl kníže Vladislav I. trávit Vánoce v Hradci. Nejstarší hradecký kostel svatého Jana Křtitele má počátky patrně v 11. století.

Hradiště se proměnilo ve město před rokem 1225, za vlády Přemysla Otakara I. Václav I. pobýval v minoritském klášteře východně od akropole. Z toho se usuzuje, že hradní palác byl tehdy už raně gotický přestavován.

Na místě tedy uvidíte ulice a budovy, ne zříceninu. Hrad si domyslíte z terénu a z příběhu.