Žampach – zřícenina hradu u Žamberka

Žampach nabízí víc než staré zdi. Potkává se tu kolonizace pohraničí, loupeživý rytíř, císař i husitské války.

Pokud vás baví příběhy, máte z čeho vybírat. Rytíř Jan ze Smojna zvaný Pancíř z hradu podnikal loupeživé výpravy po okolí. Zastavil ho až Karel IV., který hrad oblehl a dobyl. Pancíř byl popraven a jeho činy se staly námětem lidových pověstí.

Zajímavá je i méně známá kapitola z 16. století. Na hradě tehdy fungovala dílna na falešné mince. Kovář Jan a dva spolupachatelé skončili odsouzeni k upálení.

Hrad stojí v lese na návrší. Hodí se pro pěší výlety a pro milovníky zřícenin. Snadno ho spojíte s dalšími místy. Hned vedle je hrad Chudoba a Arboretum Žampach. Lanšperk, Kyšperk i zámek v Letohradu leží do šesti kilometrů.

Vezměte si pevnou obuv. Zalesněné návrší může mít nerovný terén.

Přijdete ke zřícenině hradu na zalesněném návrší nad obcí Žampach. Z původní stavby zbyly jen pozůstatky, ale historie je dlouhá a pestrá.

Hrad vznikl ve druhé polovině 13. století za posledních Přemyslovců. Šlechtici „ze Zebína“, kteří měli v erbu lovecké trubky, tehdy osidlovali řídce obydlený pohraniční prales na pravém břehu Tiché Orlice. První nepřímá písemná zmínka o hradu je z roku 1309. Později jej drželi Jan Lucemburský, páni z Lipé a rod Žampachů z Potštejna.

Při procházce si připomenete rytíře Jana Pancíře. Po jeho loupežích hrad dobyl Karel IV. a Pancíře nechal popravit. Datace není jistá: uvádí se podzim 1355 nebo jaro až léto 1356.

Do příběhu patří i husité. Mikuláš Žampach z Potštejna se přiklonil k učení Jana Husa a v roce 1421 bylo panství vypleněno slezskými katolickými oddíly. V roce 1429 hrad dobyli sirotci.

V předhradí stávala kaple doložená k roku 1540. V roce 1672 ji jezuité přestavěli a zasvětili svatému Kříži. Po roce 1787 zanikla.

V první polovině 16. století tu působila penězokazecká dílna. Pardubická smolná kniha popisuje, jak se v ní vyráběly falešné mince a jak skončil kovář s komplici.