Stříbrná Skalice – zaniklý hrad u kostela sv. Jana

Věž ani hradby tu nenajdete. Z hradu zbyly jen nepatrné zbytky zdiva. Právě v tom je zvláštnost místa: stopy středověku se tu dají číst v krajině a v samotném kostele.

Kameny ze zřícenin se totiž v roce 1730 rozebraly na stavbu kostela svatého Jana Nepomuckého. Stojíte tedy na místě, kde se z jedné stavby stala druhá.

Příběh hradu je navíc svižný. Vystřídali se na něm šlechtici i král Václav IV. V roce 1403 hrad snadno dobyly oddíly uherského krále Zikmunda, protože posádka ho předtím tajně opustila.

Místo ocení lidé, které zajímá historie hradů a pátrání po zaniklých stavbách. Hodí se i jako zastávka při cestě za dalšími hrady v okolí. Počítejte s obcí a kostelem, ne s vybaveným hradním areálem.

Hrad stával v poloze Na Hradě, v okolí kostela svatého Jana Nepomuckého. Dnes uvidíte hlavně kostel a obec. Z hradu se dochovaly jen nepatrné zbytky zdiva.

Nejspíš šlo o hrad bergfritového typu, tedy s hlavní věží. Do dvacátého století se dochovala část bergfritu severně od kostelního presbytáře. K ní patřily i zlomky hradeb. Palác v západní části areálu zmizel beze stop.

V přilehlé zahradě, položené níže, zůstal kus kamenné zdi. Jeho vztah k hradu ale není jistý.

Při procházce si můžete projít i příběh místa. První nepřímá zmínka pochází z roku 1361, kdy se uvádí Ješek ze Skalice. Na přelomu čtrnáctého a patnáctého století hrad držel Bohdal z Drahonic. V letech 1402–1403 přešel na krále Václava IV., jehož purkrabím byl Racek Kobyla ze Dvorce.

V roce 1403 Zikmund zajal Václava IV. a chtěl dobýt i Skalici. Racek Kobyla s posádkou hrad tajně opustil a odešel do Rataj. Zikmundovy oddíly pak hrad dobyly snadno.

Později hrad dostal Jan Sokol z Lamberka a panství získal sázavský klášter. Za husitských válek ho zastavil císař Zikmund pánům z Kunštátu, kterým patřil do roku 1566. Podle urbáře z roku 1677 z něj zbývaly jen zříceniny.