Sion – zřícenina husitského hradu u Chlístovic

Sion je místo pro ty, které zajímá husitská doba a dějiny opevňování. Hrad patří mezi přední výdobytky husitského stavitelství. Jeho fortifikační prvky stojí na počátku vývoje novověkých evropských opevňovacích systémů.

Zajímavý je i příběh jeho pána. Jan Roháč z Dubé se sem uchýlil na podzim roku 1435 po neúspěšném působení v čele Tábora. Odtud vedl soukromou válku proti králi Zikmundovi Lucemburskému. V roce 1437 ho tu po čtyřměsíčním obléhání zajalo královské vojsko.

Příběh obléhání přitom není tak jasný, jak ho líčily staré prameny. Archeologický průzkum z let 1962–1965 ukázal, že obléhací práce byly mnohem skromnější. Kdo má rád, když se kronika střetne s výzkumem, najde tu přemýšlení na celý výlet.

Sion je kulturní památka a zřícenina, ne vybavený areál. Hodí se pro dospělé a starší děti, které zvládnou skalnatý terén a ocení vyprávění víc než kulisy.

Čeká vás zřícenina na skalnatém ostrohu nad pravým břehem potoka Vrchlice. Stojí jeden kilometr východně od Chlístovic. Ty leží jihozápadně od Kutné Hory, od níž je dělí osm kilometrů.

Podle tradičního výkladu hrad vznikl v místě menšího opuštěného hradiště, pravděpodobně v letech 1426–1427. Historik Jaroslav Čechura ale připouští, že tu mohl být starší feudální hrádek. Jan Roháč z Dubé by ho pak jen obsadil a zdokonalil jeho opevnění. Zpočátku sloužil spíš jako reprezentativní sídlo. Rozsáhlejší hradby přibyly až v letech 1435–1437, když hrozil útok císaře Zikmunda.

Představte si posádku několika desítek mužů, kterou doplnili uprchlíci z Hradce Králové. Hrad neměl vlastní studnu. Obránci zřejmě mohli brát vodu z nedaleké Vrchlice.

Vojsko pod velením Hynce Ptáčka z Pirkštejna se přiblížilo na jaře 1437. Ostřelování ale podle archeologů trvalo jen den nebo dva. Na hrad dopadlo asi sto kamenných koulí. Poničily hlavně hradní palác a budovu u východní čelní hradby. Stopy průlomu hradby ani podkopů se nenašly.

Po kapitulaci obránců byl hrad vypálen. Připadl králi Zikmundovi Lucemburskému. Dnes si v terénu můžete projít místa, o která se bojovalo, a srovnat je s tím, co o nich napsali kronikáři.