Františkánský klášter v Opavě

Tento klášter je dobrá zastávka, pokud vás zajímá, jak se v Opavě střídaly řády, požáry a obnovy. Františkáni se do města vraceli třikrát. Teprve potřetí, od roku 1659, tu zůstali.

Zajímavý je příběh samotné budovy. Barokní areál vznikl v 70. letech 17. století. Po zrušení kláštera v roce 1796 sloužil nejprve jako vojenské skladiště a pak jako nemocnice, kterou prosadil opavský lékař Leopold Heiderich.

Návštěva osloví milovníky architektury a historie měst. Hodí se i těm, kdo procházejí centrum Opavy pěšky. V okolí je totiž několik dalších klášterů a muzeí, takže se dá spojit do jedné procházky.

Klášter je zrušený, řeholníci v něm už nežijí. Cenné je hlavně to, že barokní podoba areálu stojí uprostřed města jako doklad jeho proměn.

Uvidíte symetrický barokní celek. Uprostřed stojí kostel svaté Barbory, vysvěcený v roce 1677. Z každé strany k němu přiléhá jedna trojkřídlá jednopatrová budova konventu. Obě budovy společně uzavírají dva rajské dvory. Celý areál měří přibližně 58×30 metrů.

Stavbu vedl představený Jan Evangelista Fritsch. První obytnou část s knihovnou dostavěli františkáni v roce 1673, ostatní objekty do roku 1678. Pozemek u městských hradeb jim daroval hrabě Jiří Štěpán Bruntálský z Vrbna.

Klášter přežil dva velké požáry města. V roce 1689 shořely všechny střechy a zničena byla i knihovna. Dárci zajistili opravu během jediného roku. Po požáru v roce 1758 přišly pozdně barokní a rokokové úpravy. Na výzdobě kostela pracovali Felix Ivo Leicher a Ignác Raab. Oltářní obraz Marie Immaculaty namaloval Josef Stern. Další oltářní obrazy a křížovou cestu vytvořil Jan Lukáš Kracker.

V klášteře se podle popisu učila filosofie, logika a teologie. Josefínské reformy ale jeho osud zpečetily. V roce 1796 byl rozpuštěn pro neobsazenost, knihovna se rozprodala v dražbě a Krackerova křížová cesta skončila v kostele sv. Kateřiny v Kateřinkách.

Poté budovy sloužily jako nemocnice. Přestavba, financovaná hlavně z peněz Leopolda Heidericha, se protáhla na mnoho let.