Bečovská botanická zahrada v Bečově nad Teplou

Tady neuvidíte vyleštěný park. Uvidíte zahradu, která se vrací zpátky k životu. Po druhé světové válce ji stát nechal napospas, lidé z okolí si vzácné rostliny odnášeli na své zahrádky a areál pustl 60 let. V roce 2005 se ho ujali dobrovolníci ze ZO ČSOP Berkut.

Přijeďte, pokud vás zajímá historie zahradnictví. Před válkou patřila zahrada k nejvýznamnějším historickým sbírkovým zahradám v Čechách. Ve 30. letech 20. století se srovnávala s Průhonicemi, hlavně kvůli sbírce skalniček a trvalek.

Hodí se i pro milovníky stromů. Přežila tu řada cenných jehličnanů a vzácné listnáče. Mezi nimi je korkovník amurský, kterému se říká Korkovník pana Koditka. V roce 2006 získal titul Strom hrdina České republiky.

Zajímavá je také pro ty, kdo chtějí vidět, jak vzniká záchranný projekt. Od roku 2014 je zahrada členem Unie botanických zahrad. Návštěvu snadno spojíte s prohlídkou hradu v Bečově nad Teplou.

Zahrada má 15 hektarů a leží na svahu nad řekou Teplou. Původně měla 19 hektarů. Koditek ji budoval z místního kamene. Přesunul přes 7 000 m3 zeminy a vystavěl 700 m cest. K tomu přidal vyhlídky, altány a další drobnou zahradní architekturu.

Za doby největšího rozkvětu tu rostlo 1 005 druhů z 321 rodů z různých světadílů. V roce 1931 přibyla alpská louka s dalšími 300 druhy. Alpinum bylo rozdělené do 36 oddělení. Rostliny měly smaltované cedulky a každý rok se aktualizoval jejich soupis s plánkem výsadby. Vedl se dokonce seznam uhynulých rostlin i s příčinou úhynu.

Takový řád dnes nečekejte. Většina rostlin zmizela a zahrada se teprve obnovuje. Zůstaly ale staré stromy: jedle, jedlovce, douglasky a smrky. Najdete tu i zmarličník a korkovník amurský s rozštěpeným kmenem, který přesto přežívá.

Na pustnutí upomínají i stopy po dřívějším využití. Rybník byl vypuštěný a zarostlý, krajinou vedlo elektrické vedení a vykáceno bylo mnoho vzácných dřevin. První záchranné práce začaly v roce 2005. Pomáhala Správa CHKO Slavkovský les a Národní památkový ústav v Plzni.

Zahrada nebyla dřív veřejná. Chodilo do ní jen několik přátel majitele se zvláštním povolením. Dnes je k vidění díky práci dobrovolníků.